Žalobce - vdovec - dal k soudu spor, který by ještě před pár lety nemohl vzniknout. Žádal o tzv. výchovné, tedy zvýšení starobního důchodu o 500 Kč měsíčně za vychované dítě, které se začalo vyplácet od ledna 2023. S tímto nárokem ale neuspěl u České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), ani následně u Městského soudu v Praze. Obrátil se proto na Nejvyšší správní soud (NSS).
NSS se zabýval otázkou, zda je pro přiznání výchovného nezbytné, aby u pečující osoby došlo v průběhu péče o dítě ke snížení příjmů nebo omezení kariérního růstu. A ve výsledku zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí ČSSZ.
ČSSZ nepřiznala výchovné vdovci za péči o dceru z důvodu nesníženého příjmu
Muž začal o svou dceru pečovat sám po náhlém úmrtí její matky v roce 2004, když dívce bylo jedenáct let. Péče mu zůstala až do její plnoletosti, konkrétně o ni pečoval od 20. 7. 2004 do 16. 3. 2011.
ČSSZ mu však výchovné nepřiznala – podle úřadu se totiž výchova neprojevila negativně v jeho profesním životě. Městský soud v Praze tuto logiku převzal: rozhodující prý je, zda péče vedla ke snížení výdělků nebo omezení kariéry. „Právě tato nevýhoda (nemožnost uplatnění, resp. horší uplatnění na trhu práce s dopady do výše příjmu pečující osoby), která zpravidla dopadala na osoby (ženy) pečující o dítě ve věku vyžadujícím celodenní péči, má být institutem výchovného kompenzována.“ argumentoval v rozsudku Městský soud v Praze.
Vdovec následně podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Praze. V rámci argumentace předložil už dříve ČSSZ prohlášení své matky (babičky opečovávané dívky) a dcery, že o dceru pečoval rovnoměrně s její matkou. „Pokud by toto tvrzení bylo prokázáno, pak by rozsah jeho péče odpovídal 1/2 x 90 měsíců (sporné období) + 80 měsíců (výlučné období stěžovatele) = 125 měsíců z celkových 216 měsíců (18 let). Na výchovu ze strany matky by připadlo 91 měsíců. Výchova ze strany stěžovatele by tak představovala cca 58 %, matčina výchova cca 42 %," stojí v podkladech rozsudku.
Zákon č. 323/2021 Sb. udává, že pokud vychovávalo dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu. Podle výše uvedeného by se tak v největším rozsahu podílel na péči otec, za což by mu mělo náležet výchovné.
ČSSZ však nebrala čestná prohlášení v potaz a nijak se k nim nevyjádřila. Už z toho důvodu měl podle NSS městský soud rozhodnutí ČSSZ zrušit.
Tip: Zaměstnankyně odmítla nosit roušku v pracovní době, zastal se jí až Nejvyšší soud
Vdovci vyčítali, že nepřerušil svoji živnost
Vdovec přitom pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Živil se jako správce nemovitostí, kancelář měl blízko svého bydliště, a tak zvládal i péči o dceru. Fakt, že živnost nepřerušil, podle něj nevypovídá o tom, v jakém rozsahu se o dítě staral. Přitom právě pokračování ve výdělečné činnosti mu městský soud vytkl.
ČSSZ vdovci zároveň vyčítala, že nepracoval dostatečně, jelikož mu byl vyměřen starobní důchod ve výši 15 929 Kč, přičemž průměrný důchod byl k 1. lednu 2025 ve výši 21 080 Kč. „Podle žalované tak stěžovatel nejenže nepečoval o děti, ale ani dostatečně nepracoval na to, aby dosáhl alespoň průměrného důchodu," stojí ve zdůvodnění rozsudku. ČSSZ také trvala na tom, že u vdovce nedošlo ke znevýhodnění pracovního uplatnění, které má částka výchovného kompenzovat.
Toto vyjádření považoval vdovec za absurdní. Je dlouhodobě patrné, že OSVČ neodvádějí do systému důchodového pojištění tak vysoké částky jako zaměstnanci, kteří pak mají důchody vyšší. Je to dáno různým způsobem výpočtu pojistného a k přibližování těchto částek, které se zatím stále ještě nerovnají, dochází až v posledních letech. Více se dočtete například zde: Jaký budete mít starobní důchod při placení paušální daně? Nejspíš nic moc.
Proč NSS rozhodl jinak?
Nejvyšší správní soud se zabýval výkladem péče v největším rozsahu a podmínkou zásahu do pracovní kariéry pro vznik nároku na výchovné. Zdůraznil, že péče v největším rozsahu nemusí být spojena s dopadem na kariéru či výdělek – zákon nic takového nevyžaduje. Ocenění péče má být uznáním rodičovského úsilí, nikoliv trestem za to, že rodič dokázal skloubit péči s prací. „Nelze vyloučit, že péči v největším rozsahu bude vykonávat i osoba, u které se péče v pracovní či studijní oblasti života nijak viditelně neprojeví. Uvedené se může týkat některých podnikatelů, osob samostatně výdělečně činných, prarodičů a také zaměstnanců pracujících například převážně v rámci tzv. home office. Nepřiznání výchovného v těchto případech by bylo nespravedlivé a především v rozporu se zákonem" uvedl v rozsudku Nejvyšší správní soud.
Ten rovněž konstatoval, že vdovec poskytl věrohodné důkazy – zejména čestná prohlášení dcery a babičky. Úřad je však zcela ignoroval, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.
NSS zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a současně rozhodnutí správního orgánu (tedy ČSSZ) a zároveň přikázal ČSSZ uhradit stěžovateli náklady řízení o žalobě a kasační stížnosti ve výši 5 400 Kč.
Tip: Říkali tomu jinak, aby nám nemuseli platit, brání se podnikatelka proti opatřením za covidu
NSS poukazuje na individuální přístup ke každému případu
Podle NSS případ ukazuje, jak právní systém reaguje na životní realitu, kterou zákony někdy přehlížejí. Vždy je tady potřeba hodnotit konkrétní okolnosti daného případu. Žalobce se nestal „typickým“ pečujícím rodičem – nebyl na rodičovské dovolené a neomezil podnikání. Ale péče, kterou jako vdovec své nezletilé dceři poskytoval, byla výlučná, každodenní a obětavá.
Rozsudek NSS může mít zásadní dopad i pro další podobné případy. Otevírá dveře spravedlivějšímu posuzování nároku na výchovné tam, kde péči o dítě převzali otcové, prarodiče nebo jiní pečující, jejichž práce neumožňuje snadné doložení „kariérního znevýhodnění“.
Čtěte také:
Výše povinného příspěvku na stáří je stále nejasná
Může zaměstnanec dostat výpověď za nevhodné oblečení, v němž chodí do práce?
